Vesmírné agentury rády utrácejí miliardy za naleštěné novinky. Mise Phoenix z programu Mars Scout byla pravým opakem – ukázala, co dokáže poctivá technika a neústupnost inženýrů. Když v roce 2000 po havárii sesterského stroje zrušili plánovaný přistávací modul, zbyly v klimatizovaném skladu firmy Lockheed Martin opuštěné komponenty. Vědci z Arizonské univerzity pod vedením Petera H. Smithe se ale nenechali odradit.
Vzali starý hardware, vdechli mu nový život a pojmenovali ho po bájném ptáku Fénixovi, který povstal z popela. Název nesl i vtipný odkaz na hlavní město Arizony. Celý projekt vyšel bratru na 325 milionů dolarů, což byl na poměry kosmického výzkumu mimořádně efektivní rozpočet. Šlo o historický grant, co spojil kapacity amerických, kanadských, švýcarských i německých univerzit. Vyplatil se.
Perfektní let i záchrana před kontaminací
Start rakety Delta 7925 proběhl 4. srpna 2007 z floridského mysu Canaveral naprosto hladce. Hned šestý den letu však technici museli provést klíčový manévr. Raketa totiž schválně nemířila přímo na Mars, aby na cizí těleso nedopadl nesterilizovaný horní stupeň nosiče. Teprve po korekci zamířila sonda k cíli, zatímco zbytek rakety planetu bezpečně minul o celý milion kilometrů.
Kritický okamžik nastal 25. května 2008. Phoenix se řítil do řídké marsovské atmosféry a technici poprvé v historii získali snímek z oběžné dráhy, který zachytil sondu klesající na padáku k povrchu. Hladké dosednutí v polární pláni Vastitas Borealis poblíž severní čepičky potvrdilo řídicí středisko o patnáct minut později.
Lžíce, která přepsala učebnice
Na palubě nebyly žádné zbytečnosti, ale těžká vědecká výbava. Klíčovým prvkem bylo robotické rameno o délce přes dva metry, zakončené odolnou radlicí. Tímto rypadlem se Phoenix zakousl do zmrzlé půdy a vzorky posílal do miniaturních pícek a hmotnostního spektrometru TEGA. Ten dokázal vzorek ohřát až na tisíc stupňů Celsia a detekovat jednotlivé atomy s přesností deseti částic z miliardy.
Zásadní průlom přišel 31. července 2008. Sonda definitivně a nezpochybnitelně potvrdila, že jen pár centimetrů pod vrstvou prachu leží skutečný vodní led. Poprvé v dějinách lidstvo drželo v mechanické ruce robota přímý důkaz vody na povrchu jiné planety. Stereo kamery s vysokým rozlišením i meteorologický laserový lidar mezitím detailně mapovaly drsné marsovské klima a prašné bouře.
Nezvěstná v arktickém hrobě
Phoenix vezl na palubě i kulturní poselství budoucím generacím. Speciální křemenné DVD, vytvořené Planetární společností, obsahuje díla sci-fi velikánů jako H. G. Wells nebo Arthur C. Clarke, vzkaz Carla Sagana a čtvrt milionu jmen nadšenců z celého světa. Tento disk přečká v marsovském mrazu coby hrobu staletí bez sebemenší úhony.
Samotná sonda však měla osud zpečetěný střídáním ročních období. S příchodem polární zimy sláblo sluneční záření, teploty padaly k nepředstavitelným hodnotám a solární panely zapadaly prachem. Poslední zoufalý signál dorazil na Zemi 2. listopadu 2008. Od té doby se Phoenix neozval. NASA přístroj prohlásila za nezvěstný, stroj však svůj úkol splnil do posledního šroubku
