Česká protidrogová politika patří podle mezinárodních měřítek ke světové špičce. Méně než jedno procento HIV mezi nitrožilními uživateli drog je výsledek, který většina zemí nedokáže napodobit. Fungující síť harm reduction, substituční léčba heroinu, terénní a kontaktní centra vznikala po dobu pětatřiceti let v myšlenkové linii minimalizace rizik, nikoli prohibice a abstinence. Právě tuto linii teď Vobořil považuje za ohroženou.
„Za prvé, obří oslabení velmi silné instituce, která byla pod premiérem, tak najednou bude pod jedním z ministrů, který nebude mít dosah," říká v podcastu. Koordinátor jmenovaný vládou má mandát oslovit kohokoliv: šéfa policie, ministra obrany, ministra vnitra, celníky. Koordinátor fungující pod jedním z resortů takový dosah nemá. Kompetenční zákon ho omezuje na to, co ministerstvo zdravotnictví smí a může.
Systémový problém
Ve velkých zemích je pozice národního koordinátora tradičně ukotvena na nejvyšší úrovni. Ve Francii ho jmenuje prezident, v Německu parlament, ve Spojených státech taktéž prezident. Závislostní průmysl, legální i nelegální, přesouvá ročně víc peněz než energetika nebo ropa. Vobořil hovoří o bilionu korun ročně jen v Česku, přičemž samotný tabák tvoří osm procent daňových příjmů státu.
Přesunout dohled nad tímto trhem pod jeden resort je podle něj strukturálně nesmyslné.
Myslím si, že těch 120 zařízení terénní a kontaktní služby může skončit velmi blbě a najednou
— Jinřich Vobořil
Vobořil nešetří kritikou ani na adresu ministerstva zdravotnictví, zároveň ale zdůrazňuje, že nejde o kritiku konkrétních lidí. Problém je systémový. Od roku 2010, kdy nastoupil jako národní koordinátor, popisuje ministerstvo zdravotnictví jako resort bez výsledků v oblasti závislostí. „Prostě to neuměli řešit a nedělali v tom vůbec nic. Nula prevence, léčba nic," říká.
Právě proto byla v minulosti část agendy i s financemi přesunuta pod Úřad vlády. Ministerstvo zdravotnictví podle něj nedokázalo zajistit ani financování programů, například prevenci HIV nebo výměnné programy. Ministerstvo umělo platit zdravotnický materiál, ale ne mzdy pracovníků v terénních službách, protože ty jsou sociální službou, ne zdravotnickou.
Teď je v systému půl miliardy korun a síť 120 terénních a kontaktních center. Co s nimi nové vedení udělá, Vobořil neví. „Myslím si, že těch 120 zařízení terénní a kontaktní služby může skončit velmi blbě a najednou. Prostě nám tady vybuchne HIV a vybuchne nám tady prostě předávkování. Vím, že to vypadá jako strašák, ale musím na to upozornit," říká.
Vládní lež o fungování závislostní agendy v zahraničí
Vládní komunikace kolem přesunu obsahovala tvrzení, že propojení závislostní agendy s ministerstvem zdravotnictví je v zahraničí běžné. Vobořil to označuje za nepravdu. „V žádné zemi to není propojené s duševním zdravím," říká. V zemích, které Česko bere jako vzor, tedy ve Francii, Británii, Americe nebo Německu, je koordinátor buď jmenován prezidentem, nebo parlamentem a funguje s mandátem celé vlády.
Propojení s ministerstvem zdravotnictví mají Rumunsko a Slovensko. Záleží na tom, podle koho se chceme orientovat. Za rozhodnutím vidí Vobořil lobbistické tlaky, i když přiznává, že nemá konkrétní důkazy. „
Na jedné straně policie a státní správa, na druhé straně ty nelegální, které umí legální věci. Na té další straně jsou silné lobby farmaceutické, o tom není pochyb," říká. Osobní zkušenost má a lobbisté průmyslu ho podle vlastních slov obtěžovali osobně a dlouho.
Celý rozhovor s Jindřichem Vobořilem si poslechněte v podcastu PALIČKA! na vlny.cz.
Řeč přišla také na černý trh s tabákem, promarněné příležitosti legalizace konopí a na otázku proč jsou digitální závislosti stejně nebezpečné jako drogy
