V nejnovější epizodě podcastu Deník reportérek se Lenka Klicperová a Markéta Kutilová vracejí k vývoji války v Perském zálivu a popisují ji jako konflikt, který se čím dál víc vymyká kontrole.
Donald Trump sice mluví o úspěšných jednáních, zatímco Írán jejich existenci popírá. Zároveň přicházejí hrozby útoků na energetickou infrastrukturu – tedy kroky, které by ještě před pár lety byly jednoznačně označovány za válečné zločiny. „Jak se posouvá ta hranice války? Co je ještě akceptovatelné, a co už ne?“ ptá se v podcastu Kutilová.
Klicperová dodává, že „mezinárodní právo v tom pojetí, jak jsme ho znali, se v podstatě vytrácí a panuje tady právo silnějšího“.
Vedle vojenského vývoje se čím dál víc ukazuje i ekonomická realita konfliktu. Vedení války stojí Spojené státy zhruba dvě miliardy dolarů denně jen na munici. „Ta válka je totiž pekelně drahá, a to nakonec může i Trumpovi zlomit vaz,“ říká Kutilová.
K tomu se přidává extrémní neefektivita moderního boje. Klicperová popisuje případy, kdy jsou na levné cíle používány rakety za miliony dolarů. „Na jeden letící objekt za padesát tisíc použiješ klidně rakety za desítky milionů.“
Opakovaný vzorec TACO
Na finančních trzích se pro chování amerického prezidenta vžil výraz TACO – zkratka pro Trump Always Chickens Out (česky Trump vždycky vycouvá). Popisuje situaci, kdy Trump nejprve přichází s tvrdými hrozbami, které rozkolísají trhy, aby je následně zmírnil nebo odložil.
Investoři si na tento vzorec zvykli natolik, že na něm začali vydělávat. Po oznámení eskalace ceny akcií i komodit klesají, po uklidnění situace se vracejí zpět.
Tento vzorec se opakoval například u celních válek, kdy Trump opakovaně oznamoval tvrdá cla, aby je následně odložil nebo zmírnil po tlaku trhů a firem. Podobně postupoval i v zahraniční politice při hrozbách spojených s Grónskem nebo vůči Číně, které nakonec nevedly k naplnění původních prohlášení. Právě tato opakovaná zkušenost vedla investory k tomu, že Trumpovy výroky začali brát spíš jako vyjednávací taktiku než pevný plán.
Otázkou je, nakolik tento vzorec platí i v případě Íránu. Tvrdá rétorika přichází ve chvíli, kdy roste napětí i ceny ropy, zároveň se ale objevují náznaky vyjednávání. V situaci kolem Íránu se tak opět ukazuje, že Trump sice eskaluje, ale zároveň si nechává otevřený prostor pro ústup.
Válka, kterou si doma nikdo nepřeje
Zásadní problém pro americkou administrativu je ale doma. Podpora války v USA je nízká a dále klesá. Většina Američanů považuje konflikt za zbytečný nebo příliš riskantní a jen menšina podporuje aktivní vojenské kroky.
Lenka Klicperová v podcastu říká, že se mezi americkými vojáky začínají ozývat hlasy, že nechtějí „padnout za Izrael“ a nevnímají konflikt jako obranu Spojených států, ale jako útočnou válku vedenou v zájmu Izraele.
Zároveň chybí něco zásadního: srozumitelný důvod, proč se válka vede. Administrativa nedokázala, nebo se na rozdíl od předchozích válek ani moc nesnažila, konflikt veřejnosti „prodat“. Do toho přichází ekonomický tlak. Rostoucí ceny ropy a obavy z dopadu na životní úroveň zvyšují nespokojenost.
Pokud vás zajímá, jak může Írán ovlivňovat světovou ekonomiku přes Hormuzský průliv nebo kdo z konfliktu ve skutečnosti těží, poslechněte si poslední díl podcastu Deník Reportérek.
