Automobilová nehoda Filipa Turka (40) se zdá být pomyslnou poslední kapkou na seznamu kauz a kauziček věčného průšviháře. Jedná se totiž o vůbec první Turkovu lapálii, proti níž se na své poměry poměrně ostře vymezil i Andrej Babiš (71).
Turek jeho slova předběžně uposlechl a dočasně se stáhl z postu vládního pověřence pro Green Deal. Otázkou tak je, co teď. Překvapivé řešení by čestný prezident Motoristů sobě mohl najít ve Velké Británii, kde by mu jako inspirace mohl posloužit jiný populistický troublemaker Nigel Farage (62).
Nabízí se řešení, kterým by se nejen pověstný vlk nažral a koza by zůstala celá, ale na kterém by, byť s rizikem, mohl Turek a potažmo Motoristé jako takoví ještě vydělat.
Kdo by byl řekl, že politický vaz může zlomit Filipu Turkovi obyčejná autonehoda. Všechny jeho kontroverzní výroky (a že jich bylo), stejně jako stíny minulosti (a že jich bylo snad ještě víc) Andrej Babiš většinou odmávl rukou s tím, že ho to nezajímá, ať si to případně vyřeší u Motoristů. Ale převrátit sanitku v centru Prahy na střechu při neopatrném manévru během předjíždění stojící kolony ve zúžení odbočovacím pruhem, to už je asi něco, co by mohlo vadit i Babišovým voličům.
Proto také Babiš poprvé zasáhl a prohlásil, že pokud je vše na zveřejněných videích z bezpečnostních kamer pravda, Turek by měl rezignovat na post vládního zmocněnce.
Ponechme stranou, že rezignace na iluzorní post vytvořený Turkovi na míru jako záplata na zhrzené ego poté, co jej prezident Petr Pavel odmítl jmenovat ministrem, je velmi slabý krok.
Čistě politicky by bylo, pokud to člověk myslí s nějakou odpovědností vážně, záhodno zamýšlet se spíše nad rezignací na poslanecký mandát jako takový. Ještě slabší se ukázal být samotný Turkův přístup, když na oko vyslyšel Babišovo volání a oznámil, že do doby vyšetření autonehody nebude funkci pověřence vykonávat. V praxi tak jeho pokání znamená jen to, že pár týdnů nebude pracovat. Pokud to tedy vůbec kdy předtím dělal.
Nalijme si čistého vína, kdyby se Filip Turek do funkce nevrátil a ta by v tichosti zanikla stejně rychle, jako byla vytvořena, nestalo by se vůbec nic. Kromě pár dní v médiích by si toho ani nikdo nevšiml. Bez vládního zmocněnce pro Green Deal jsme se obešli doteď a obejdeme se bez něj i do budoucna.
Jenže co by bylo se samotným Turkem, který nijak neskrývá, že řadovým poslancem se mu úplně být nechce? Nabízí se řešení, kterým by se nejen pověstný vlk nažral a koza by zůstala celá, ale na kterém by, byť s rizikem, mohl Turek a potažmo Motoristé jako takoví ještě vydělat.
Podívejme se do Velké Británie. Nigel Farage, politik, který je v mnoha ohledech Filipu Turkovi dost podobný, má za sebou také celou řadu kauz. I v Británii došlo k tomu, že oněch kauz bylo najednou až příliš, což se Farage rozhodl vyřešit dosti svérázně. Vzhledem k tamnímu volebnímu systému nenastupuje na uprázdněný post poslance náhradník, ale v daném obvodu se vypíšou volby nové.
Farage tedy udělal to, že na svůj mandát rezignoval, čímž vyvolal doplňující volby, v nichž sám kandiduje. Tento veletoč pak prezentuje tak, že jde vlastně o symbolické referendum o jeho popularitě a legitimitě.
Možná si říkáte, že takovouto možnost Filip Turek nemá. Kdyby rezignoval na mandát poslance, nastoupí místo něj náhradník, kterým je mimochodem ve Středočeském kraji současný ředitel odboru komunikace na MŽP Marek Rejman, a Turek by se ocitl na dlažbě, bez funkce a bez mandátu.
Doplňovací volby sice nemáme, ale máme volby komunální, ani ne za tři měsíce. Kandidaturu v nich sice Turek před nedávnem odmítl, jenže to bylo za jiných okolností. Kdyby nyní řekl, že po autonehodě rezignuje na poslanecký mandát, umlčel by tím své četné kritiky. Kdyby naskočil do čela pražské motoristické kandidátky místo neznámé a nevýrazné Kláry Sovové a pustil se do boje o křeslo primátora hlavního města, jeho fanoušci by mu to nevyčítali. Naopak.
Paradoxně právě jeho autonehoda by mohla být v komunálním boji jednou z Turkových největších deviz. Ostatně, když se podíváme na argumenty jeho podporovatelů, dočteme se v zásadě jen to, že na vině není ani tak Turek a jeho bezohledný styl jízdy, ale nesmyslná uzavírka a ještě nesmyslnější dopravní značení na místě nehody.
Boj proti tomu, jak vypadá doprava v Praze, byl ostatně hlavním důvodem, proč Motoristé sobě před čtyřmi lety vůbec vznikli.
Může to znít jako naprostý nonsense, že člověk, který sejmul sanitku tak, že jen zázrakem se nikomu nic vážného nestalo, chce vyřešit problémy s pražskou dopravou, ale ať už se nám to líbí nebo ne, cílové skupině by to bylo úplně jedno a ještě by to považovala za dobrý nápad.
Že se tak nejspíše nestane, je jedna věc. Věc druhá je, že Turek stále je hlavním tahounem Motoristů, klukem z plakátů, který vyhrává volby.
Klára Sovová, která aktuálně Motoristy sobě do boje o magistrát vede, je znouzecnost, aby se neřeklo, že vládní strana nevzdává volby předem. Jenže po neúspěchu může strana všechno shodit na slabou lídryni a tvrdit, že jim jde hlavně o celostátní politiku.
Jestli existuje někdo, kdo by je i v hlavním městě mohl nad pětiprocentní hranici vytáhnout, je to všemu navzdory Filip Turek. Inspiruje se v Británii a uspořádá referendum o své osobě? Možná by se jeho oponenti mohli i trochu bát, protože v tomto, byť nepravděpodobném, scénáři má Turek i šanci na úspěch.
