Naši velvyslanci po roce dorazili do Prahy na pravidelná setkání s politickými špičkami. To, čeho byli svědky, má k profesionálnímu řemeslu setsakra daleko.
Ministr zahraničí mlátil prázdnou slámu s floskulemi jak ze Zápisků z cest Václava Klause. Prezident vracel úder ministrovi a korunu tomu nasadil premiér. Ten volal po přijetí do Schengenu u země, která vzápětí začala oslavovat válečného zločince.
V kombinaci nabubřelosti a vyprázdněnosti zněl Macinka spíše jako žák druhého stupně, který musel zpracovat referát na Klausovy paměti.
Být diplomatem občas není žádný med. Za prací velvyslanců či konzulů vidí veřejnost většinou jen pobyt v zahraničí a elegantní recepce. Každodenní realita je ale o poznání složitější.
Obnáší náročné studium, jazykovou vybavenost i schopnost hájit zájmy státu bez ohledu na destinaci. Ve vyspělých metropolích je to práce za odměnu. V rozvojových státech s minimálními vztahy spíše za trest.
Trafikanti versus profesionálové
Za trest je ale i občasný návrat domů. Aktuální týden ukázal, jak nevděčné může být i krátké povinné setkání s politickou reprezentací.
Diplomaté jsou v zásadě dva druhy. Kariérní, kteří oboru zasvětili celý život, a političtí. To bývají přátelé vládní garnitury nebo bývalí poslanci, na které nezbyl mandát. Lidově řečeno: diplomatická trafika.
Zatímco ti první makají, u druhých se hlavně doufá, že nic nepokazí. Proto bývají vysíláni do zemí, kde snad ani nic zkazit nejde. Kariérních profíků je naštěstí větššina.
Političtí nominanti sjezd s vládní garniturou vítají. Pokud patrony dostatečně pochválí, třeba z toho kápne další hezká štace. Kariérní diplomaté to chápou jako nutné zlo a s neutrálním výrazem ho přetrpí.
Žák druhého stupně a Klausova Bible
Většina kariérních diplomatů má za sebou setkání s mnoha garniturami. Všichni ale tak nějak očekávali, že vystoupení ministra Petra Macinky bude z těch mimořádnějších.
Ne že by vyčnívalo kvalitou – právě naopak. Jeho chování má k tomuto řemeslu blízko asi jako klobása z Kosteleckých uzenin ke zdravé výživě. Zkušenosti se zahraniční politikou má Macinka toliko jako podržtaška Václava Klause.
V jeho projevu byl rukopis duchovního otce jasně čitelný. V kombinaci nabubřelosti a vyprázdněnosti zněl Macinka spíše jako žák druhého stupně, který musel zpracovat referát na Klausovy paměti.
Směrem k diplomatům Macinka buď mektal obecné pravdy, nebo se vymezoval proti univerzálním hodnotám a lidským právům. Klausovské „Nemůžeme se bavit jen s těmi, s nimiž souhlasíme“ v jeho podání znamená: „Budete se bavit i se zločinci, hlavně když z toho něco kápne.“
Kam tento bezhodnotový pragmatismus vedl směrem k Číně, jsme viděli u Miloše Zemana. Výsledek byl nula.
V závěru projevu Macinka vypálil požadavek na „úsudek, aktivitu a výsledky“. Reální diplomaté však přesně toto ve své práci každý den naplňují. Na rozdíl od ministra a jeho politických přicmrndávačů.
Hradní lekce a Babišův debakl se Srbskem
Po schůzce v Černínském paláci následovalo jednání na Hradě s prezidentem Petrem Pavlem. Ministr zahraničí se ho nepřekvapivě nezúčastnil.
Hlava státu sice ministra přečila v geopolitickém ukotvení, došlo však i na zbytečné vymezování vůči vládě. Pavel prohlásil, že rezignovat rozhodně nehodlá. Diplomaté tohle moc dobře vědí – jsou to totiž oni, kým spory mezi Hradem a vládou zmítají.
Pokud se zdálo, že Macinkovo vystoupení nejde trumfnout, premiéru Babišovi se to povedlo kouzelem nechtěného. Ve své promluvě silně lobboval za to, aby se balkánské státy přidaly k EU.
V případě Srbska dodal, že mělo být již dávno v Schengenu. Jen kdyby mu do toho o pár dní později nehodil vidle sám Bělehrad.
Ve vězení v Haagu zemřel válečný zločinec a masový vrah Ratko Mladić. A jak zareagovali Srbové? Mladićovi vypraví státní pohřeb jako národnímu hrdinovi.
Máloco svědčí o takové absenci sebereflexe. Je to totéž, jako kdyby v Německu v 70. letech vypravili slavnostní funus nacistickému pohlavárovi. Srbsko navíc funguje jako otevřená brána Ruska do Evropy.
Diplomaté po absolvování pražského kolečka odletí zpět na svoje mise. Z domácího divadla si však lze odnést jasný závěr.
Ministr zahraničí je nekompetentní ekomaniak. Prezident ztrácí trpělivost vůči provokacím a premiér svými nápady zcela mimo realitu ohrožuje bezpečnost Česka i Evropské unie.
A takhle si tu žijeme.
