Nenápadná diabasová skála nad řeporyjským železničním viaduktem představuje v běžném podvědomí místních obyvatel jen obyčejný, sluncem prohřátý kus kamene s vyhlášenou vyhlídkou. „Felit“ se v Řeporyjích chodí na skálu. O hvězdovce tu vlastně ví málokdo. Stejně jako o Řeporyjích a hvězdovce svět. A Řeporyje jsou za to rády.
Kolem těch míst se chodí díky pěšině od tzv. paloučku, nebo se můžete šplhat po „hadí skále“ k vrcholu. Ať dojde na skálu omladina první cestou, nebo procházkář, co si vylepšuje výlet Prokopským údolím drápáním se po skále na onu skálu odspodu, většinou netuší, po jak unikátním prostoru z pohledu mykologie vlastně šlapou.
Pro světovou vědeckou komunitu a zapálené houbařské nadšence však toto území znamená doslova mykologický Vatikán. Může za to Hvězdovka Pouzarova.
Houbařský diamant ze skály nad viaduktem
Hvězdovek existuje ve světě několik druhů, ale Pouzarova je z nich suverénně nejvzácnější. Je vzácná tak, že ji striktně chrání zákon v kategorii kriticky ohrožených druhů. Houbařští hledači pokladů jsou v Řeporyjích – nebo na místech, kde se v historii v Česku / na planetě podařilo houbu nalézt – schopni chodit nekonečné hodiny a často i celé dny jen pro naději, že se budou moci pochlubit nálezem svatého grálu.
Latinsky se jmenuje Geastrum pouzarii. Poprvé byla popsaná v roce 1954 českým vědeckým pracovníkem Václavem Janem Staňkem, expertem se širokým záběrem, který působil jako zoolog, botanik i mykolog.
Staněk ji neváhal označit za „klenot české mykoflóry“. Dlouhou dobu byla považována za houbu, která je ryzím českým endemitem, tedy organismem, který se přirozeně vyskytuje jen na přesně vymezeném území a nikde jinde na světě. Endemická byla tato houba výhradně v Čechách, přičemž Morava měla a má dodnes smůlu. Řeporyje, dolní Povltaví, České středohoří a konec. Papírově 14 míst vůbec, kde byla u nás nalezena. Po světě byla v rámci "lokality" velikosti Česka k vidění jen na šesti místech.
Extrémně vzácná Hvězdovka Pouzarova se totiž našla se ještě ve Švýcarsku, ve Španělsku a dalšími označenými lokalitami na planetě Zemi jsou Rostovská oblast v pohoří Altaj v Rusku a ojediněle Mexiko.
Řeporyje jsou u ní důležité proto, že z uvedených několika oblastí světa v nich máte s ohledem na historii nálezů jednak zřejmě největší šanci a s ohledem na přesné místo nálezu jde také o vůbec nejmenší vykolíkované území jejího výskytu.
Podzemní vajíčko a anatomie rozpraskané hvězdy
Proč si Hvězdovka Pouzarova „vybrala“ zrovna Řeporyje? Ona totiž potřebuje nejen extrémně teplé skalnaté místo, aby se na jaře objevila. Hornina musí být ideálně pokrytá rozchodníkem – tlusticovité bylinou s dužnatými listy, ale hlavně to musí být hornina magmatická, konkrétně diabas. Tenhle termín už se v moderní geologii nemá v původním smyslu užívat, ale nejsme geologové, abychom se trápili označením předterciérních, zvláště paleozoických hornin.
Celý biologický cyklus houby je fascinující. Bělavé až světle červenohnědé podhoubí na povrchu vytváří tenkou vrstvičku humusu, která se za vlhka lehce odlupuje. Uzavřená plodnice se vyvíjí zprvu pod zemí. Nad zemí se následně jeví jako drobná houba s kulovitou plodnicí v podobě „vajíčka“ o běžné velikosti 7 až 15 milimetrů (u větších exemplářů od 20 do 25 mm).
Mladé plodnice jsou polokulovité a uzavřené. V dospělosti po rozpuknutí vznikne z vnější okrovky 5 až 12 (nejčastěji 7 až 10) nestejných cípů a t a se tak rozloží do tvaru jakési „hvězdy“ o průměru 20 až 55 milimetrů. Cípy hvězdy na svých koncích zašpičatělé, mají tloušťku 1 až 2 milimetry a jsou nelesklé, jakoby "pomoučeného" vzhledu, jak rádi říkají mykologové. V čerstvém stavu jsou zprvu světle okrové a později získávají okrově žlutohnědou až masově načervenalou barvu. y.
Historický výzkum z roku 1969: Rekordních 81 plodnic na ploše 3×3 metry
O tom, jak výjimečné podmínky (autor textu je ze Řeporyjí, pozn. aut) řeporyjská skála pro tuto houbu nabízí, existuje nezpochybnitelný vědecký důkaz. Když slavný český mykolog dr. František Kotlaba publikoval v roce 1970 v časopise Česká mykologie svou detailní studii, Řeporyje v ní stály v samém centru pozornosti. Kotlaba popsal, jak v roce 1969 prováděl podrobná pozorování na diabasové skále přímo nad řeporyjskými domky č. p. 3 a 5 (poté, co původní historická lokalita u domku č. p. 12 na čas vymizela).
Kotlaba zaznamenal, že na mikroskopické ploše o rozměrech pouhých 3×3 metry dokázal během jediné sezóny v roce 1969 vyhledat a napočítat těžko uvěřitelných 81 čerstvých kusů Hvězdovky Pouzarovy a k tomu 51 starých plodnic z předchozího roku.
Výzkum přinesl i zásadní poznatky o neuvěřitelné mrazuvzdornosti houby. Zatímco většina evropských hvězdovek tvoří čerstvé plodnice v létě nebo na podzim, Hvězdovka Pouzarova začíná růst jako jediná již na konci zimy. V Řeporyjích Kotlaba objevil první čerstvě rozpuklou plodnici už 1. února 1969. Následně přišly tuhé mrazy, kdy v noci klesala teplota k -8 stupňům, napadl sníh a skála zamrzla. Jakmile se na několik dní oteplilo na +3 C, houba v růstu nerušeně pokračovala.
Vědci z toho vyvodili, že jde s největší pravděpodobností o třetihorní relikt – teplomilný organismus, který v chráněném a vyhřátém mikroklimatu pražských údolí dokázal přečkat celou dobu ledovou.
Žádná smaženice. Vyfotit, nahlásit a chlubit se!
Zatímco na ostatních historických lokalitách v Česku – například v dolním Povltaví u Kralup nad Vltavou nebo v teplé části Českého středohoří u Roudnice nad Labem – nálezy z velké části vymizely a spadají mezi neověřená místa kvůli zarůstání skalních stepí trnovníkem akátem, řeporyjská skála drží primát. Nálezy z let 2007, 2008, 2011 či 2012 i z let nedávných jasně ukazují, že zdejší diabasový podklad funguje dál.
Od ostatních druhů hvězdovek je díky krčku a barvě dobře rozpoznatelná nejen pro mykology, samozřejmě pokud jako laik víte, co přesně jdete hledat. Tahle státem chráněná, nejedlá houba je na jedné straně raritou, za jejíž nález a pořízení snímku se na mykologických fórech běžně gratuluje.
Kdybyste náhodou měli tu kliku a při jarní procházce po Řeporyjích, kolem Řípu, v Maxiku, či Rusku houbu objevili, po přečtení textu snad není možné ji utrhnout nebo se pokoušet ji sníst. Je nejedlá, kožovitá a přísně chráněná.
Rozhodně ji ale vyfoťte a pochlubte se úřadu i houbařskému internetu. Který houbař by totiž nechěl přijímat gratulace mykologů, kteří při nálezu této konkrétní hvězdovky propukají v potlesk na otevřené scéně? Všem milovníkům přírody přejeme hodně štěstí při hledání Hvězdovky Pouzarovy – klenotu české mykoflóry a skutečnému fenoménu pražských Řeporyjí.
