Jeho svazek je z větší části skartován. Z toho, co zbylo, lze vyčíst dost nejen k zodpovězení základních otázek typu „Jak moc práskal? Na koho? Musel nebo nemusel?“
To vše je možné i přesto, že podstatná část svazku chybí.
Včetně tajemství zpěvákova života, které je v textu publikováno možná vůbec poprvé.
Krycí jméno si - stejně jako samotnou, dobrovolnou(!) spolupráci – vybral informátor „Vostrý“ sám!
Byla to spolupráce oboustranně výhodná. Zpěvák měl za sebou pár hříšků a velkorysá StB mu je nehodlala dále připomínat. Rád cestoval na Západ. StB se to náramně hodilo. Nebyl získán primárně na „šoubyznys“. Měl tolik známých „venku“ a uměl tolik jazyků, že v kombinaci se svou inteligencí měl na víc a také to dokazoval.
Laufer byl původně úkolován na Jiřího Plannera, emigranta z divadla SEMAFOR. Vzhledem ke skartovanému svazku není možné o Lauferovi tvrdit, že zásadně ublížil konkrétním lidem.
Nejlepší VIP nasazená na zahraničí
„Dané úkoly plnil dobře, i když si nechával určité rezervy, aby se moc nekompromitoval. Projevovalo se to hlavně při úkolování a vytěžování jeho styků z řad přátel,“ píše estébák a oceňuje, že když už se Lauferovi do něčeho nechce, najde si něco pro StB zajímavého sám.
Díky novým „kamarádům“ neměl problém s výjezdní doložkou do SRN, Anglie nebo Rakouska.
A za to neměl problém informovat. Oboustranné laskavosti, během kterých Laufer honil kšefty, celkem úspěšně lichvařil a dokázal u toho nepráskat na Karla Gotta, Evu Pilarovou ani Valdemara Matušku.
„Před každou cestou mu byla dána instruktáž a při cestě do Londýna mu byl dán prověrkový úkol pro 2. oddělení Krajské správy SNB Praha. Tento úkol splnil dobře. Dle dříve již získaných poznatků, které byly prověřeny, byla zpráva seriózní,“ chválí si informátora řídící důstojník po návratu zpěváka z Velké Británie.
Laufer na Gotta a Pillarku sice nedonášel, ale žádnou bílou holubicí lidsky určitě nebyl.
Když v roce 1969 dokopal StB k ukončení spolupráce s tím, že: „Snad se můžeme čestně rozejít tak, jak jsme se kdysi dali dohromady.“ bylo to estébákům líto. Byl prostě šikovný a spolehlivý.
Ve svazku pod krycím názvem „Pepík“, který si na něj StB vedla v časech, kdy nazpíval nepovedenou politickou píseň Dopis Svobodné Evropě, se například dočítáme, že „… při poslední cestě do NSR se setkal s mnohými pracovníky hudebních agentur a vytýkal jim, proč neustále zvou na umělecké turné Karla Gotta, kterého charakterizoval jako malého Čecháčka. Oni, jako Židé, by se měli spojit a prosazovat svoje zájmy.“
Když v roce 1969 dokopal StB k ukončení spolupráce s tím, že: „Snad se můžeme čestně rozejít tak, jak jsme se kdysi dali dohromady.“ bylo to estébákům líto. Byl prostě šikovný a spolehlivý.
Když na zpěváka „umazaného“ kapitánem Minaříkem po převratu skutečně praskla spolupráce se StB, odbýval novináře s tím, že přeci v roce 1969 spolupráci sám ukončil.
Nad dochovaným torzem svazku nelze než konstatovat, že nekecá.
Stalo se. Tedy papírově z toho, co na „Vostrého“ v jeho složce zůstalo, je to zjevné.
Hluboko v Archivu bezpečnostních složek ale existuje zásadní indicie, která může vrhat na celou věc poněkud jiné světlo.
Sex nezůstal bez následků
Josef Laufer se v roce 1969 oženil. Vyženil čtyřletého syna a stal se otcem dcery Ester. Jeho vyvolenou byla jeho celoživotní láska Irena Greiffová.
Protože před čtyřmi lety zemřela, nic již autorovi textu nebrání publikovat informaci, kterou před ní a celým světem patrně Laufer do konce života tajil.
Není možné to stoprocentně časově protnout, ale dle všeho v době, kdy Laufer zničehonic začal StB opouštět, přivedl do jiného stavu jistou Naďu z Českých Budějovic. StB tuto informaci měla v trezoru na zpěvákova manažera Jana Obrdu, svého spolupracovníka. Ten totiž pod tlakem Laufera prokázal oddanost tím, že si dotyčnou vzal za ženu. Laufer ji umlčel dvaceti tisíci korunami, proti čemuž podepsala mlčenlivost.
StB si informaci nechávala na Obrdu pro případ, že by v budoucnu zlobil.
Informace se k StB pochopitelně nedostala ani od končícího spolupracovníka Laufera, ani od jeho manažera, ještě většího práskače Státní bezpečnosti, Obrdy.
Oba spolukonspirátoři ale měli prostě smůlu na rodinné vazby zbouchnuté fanynky zpěváka. Otec Nadi byl důstojníkem S-STB České Budějovice.
Obě události dávají možná jinou odpověď na otázku, proč Laufer prchal z tenat StB. Hrozil mu skandál, byl čerstvě ženatý. Jeho dcera Ester bude možná jen o pár měsíců mladší než utajený Lauferův levoboček. Záznam o této události se každopádně objevil v Obrdově svazku v souboru jiných informací v roce 1973 a nebyl čerstvý.
Jak vidno, Laufer si vzal do hrobu tajemství. A určitě ne jedno. O stém donášení StB mluvil nerad a zjevně byl srozuměn s tím, co se dochovalo a co ne.
Pro něj jen dobře, že zůstalo torzo. To jej usvědčuje jako práskače, ale nedává jediný důkaz o tom, že by tvrdě donášel na své kolegy.
Jisté je jediné. Pokud jej nepotkalo nic zlého, s vysokou pravděpodobností nám někde po jižních Čechách pobíhá utajené dítě zpěváka Josefa Laufera.
Nebýt StB, patrně to zůstalo tajemstvím navždy.
Příště: Josef Dvořák: udavač, nebo už bestie?