Do podcastu I want more! si Matěj Hollan pozval režisérku Slávu Daubnerovou, která stojí za aktuální inscenací Wagnerova Zlata Rýna v Národním divadle. Vedle samotného výkladu opery ale v rozhovoru výrazně vystupuje i jiné jméno – Štefan Margita.
Právě v této inscenaci totiž naposledy nastudoval novou operní roli. Do budoucna chce podle svých slov už jen dohrávat ty stávající.
Konec kariéry, která se vrací do Prahy
Margita do Národního divadla nastoupil už v roce 1986 a později se prosadil i na největších světových scénách – od milánské La Scaly přes londýnskou Covent Garden až po Metropolitní operu v New Yorku. Přesto se k Praze vrací a jeho poslední nová role vznikla právě tady.
Sláva Daubnerová říká, že „to je obrovské štěstí, když máte inteligentního zpěváka, jakým Štefan Margita je. S takovou životní zkušeností a zároveň s takovou hravostí a mladým duchem“. Margita podle ní neodchází proto, že musí, ale proto, že může.
„Největší aplaus na premiéře zaslouženě sklidil Štefan Margita v herecky i pěvecky dokonale propracované postavě Logeho.“
— Radmila Hrdinová, Novinky.cz
Důležitá je i samotná postava Logeho. V Daubnerové pojetí nejde o klasickou roli, která by byla pevně ukotvená v ději.
„Je to zkrátka zkrátka ta mytologická postava, která najednou nemá ten čas a prostor, věk, která se pohybuje jako taková nadstavba, na tím je to ten epický vypravěč,“ popisuje režisérka. Loge v inscenaci funguje jako průvodce a komentátor, jako ten, kdo stojí mimo hlavní dění.
Po letech na světových scénách tak Margita uzavírá jednu etapu doma v Praze.
Pokud vás zajímá, jak vznikala inscenace a jak režisérka přemýšlí o opeře dnes, pusťte si celý díl podcastu I want more!
