Palo Alto v Kalifornii, duben 1967. Na střední škole Cubberley probíhala zdánlivě všední hodina dějepisu. Učitel Ron Jones s žáky druhého ročníku probíral druhou světovou válku, nacistické Německo a hrůzy holokaustu.
Najednou se z lavice ozvala logická, leč mrazivá otázka: „Jak je možné, že obyčejní Němci tvrdili, že o vyhlazování nic netušili? Jak mohl celý národ tak slepě následovat diktaturu?“ Žáci byli s látkou napřed, a Jones jim proto nechtěl odpovídat teoretickým výkladem. Zvolil praktickou odpověď, týdenní experiment, který se mu vzápětí nebezpečně vymkl z rukou.
Příběh se později stal námětem slavného německého filmu Náš vůdce (Die Welle) i řady odborných psychologických studií. Ukázal, jak nebezpečně snadné je manipulovat lidskou společností.
Pondělí: Kouzlo přísné disciplíny
První den patřil novému režimu. Jones přednášel o disciplíně a moci, kterou v sobě skrývá. Mluvil o vrcholových sportovcích, kteří by bez drilu ničeho nedosáhli, o chirurgicky přesné práci baletek a malířů i o trpělivosti vědců.
Pak žákům nařídil praktické cvičení. Museli se opakovaně zvedat a bezhlučně sedat.
Pro zbytek vyučování zavedl přísná pravidla. Všichni seděli s dokonalým držením těla. Kdo chtěl položit otázku nebo odpovědět, postavil se vedle lavice, odpověď zahájil oslovením „pane Jonesi“ a vměstnal ji do tří až čtyř slov.
Úterý: Síla jednoty a zrození pozdravu
Když Jones v úterý ráno vstoupil do třídy, byl šokován. Všichni žáci už seděli bez hnutí v pozoru, mlčeli a hleděli před sebe. Ten den přešel k druhému pilíři, k síle jednoty.
Studenti společně rytmicky skandovali: „Síla díky disciplíně, síla díky jednotě!“ Třídu ovládla euforická atmosféra sounáležitosti.
Na konci hodiny Jones vytvořil oficiální hnutí nazvané Třetí vlna. Zavedl také zvláštní pozdrav, zvednutou pravou ruku pokrčenou v lokti u ramene, která připomínala námořní vlnu. Žáci se jím od té chvíle museli zdravit i mimo vyučování.
Středa: Donášeči, tajná policie a masový nárůst
Jones čekal, že děti o neobvyklé výuce řeknou rodičům a že někteří studenti proto začnou ve třídě chybět. Skutečnost byla opačná. Včerejší nováčci přivedli přátele a do třídy se přišlo podívat dalších 13 žáků, kteří utekli z jiných hodin.
Učitel všem rozdal oficiální členské průkazy a tři z nich tajně označil červeným křížkem. Jejich držitelé dostali zvláštní úkol: měli fungovat jako tajná policie a donášet na každého, kdo poruší pravidla Třetí vlny.
Strach a udavačství ale brzy zapustily kořeny samy od sebe. Dalších 20 studentů začalo donášet zcela dobrovolně. Do konce dne se k hnutí připojilo přes 60 nových členů a bizarní pozdrav začal používat dokonce i ředitel školy.
Čtvrtek: Děsivá vize a národní vůdce
Ve čtvrtek ráno se v učebně tísnilo už 80 studentů. Jones vyhrotil rétoriku a začal přednášet o hrdosti a nadřazenosti: „Hrdost je něco víc než jen vlajky a čestné salvy. Mít hrdost znamená vědět, že jste lepší než ostatní!“
Pak šel ještě dál a experiment vyhrotil do naprosté fikce. Oznámil, že Třetí vlna není jen školním projektem, ale součástí tajného celonárodního programu pro mládež. Jeho cílem prý byla radikální obroda společnosti a změna politického režimu.
Žákům tvrdil, že jsou vyvolení a že právě oni mají moc změnit národ. Na pátek přesně v poledne slíbil zásadní událost. V přímém televizním přenosu měl vystoupit celostátní vůdce hnutí a oficiálně oznámit existenci Třetí vlny, pád stávající vlády a jméno nového prezidenta.
Pátek: Zrcadlo nastavené realitě
V pátek v poledne se v hlavní přednáškové místnosti shromáždilo na 200 studentů. Stěny zdobily vlajky a symboly Třetí vlny, u dveří stála ostraha z Jonesových přátel. Přesně ve 12:05 učitel zapnul televizor.
Obrazovka zůstala tmavá a z reproduktorů se ozýval jen šum. Po několika minutách ticha předstoupil Jones před napjaté shromáždění a řekl mrazivou pravdu: „Není žádný vůdce. Neexistuje žádné celonárodní hnutí s názvem Třetí vlna. Manipuloval jsem s vámi.“
„Jako loutky vás tlačily kupředu jen vaše vlastní ambice. Mysleli jste si, že jste vyvolení a lepší než všichni ostatní? Nejste.“
„Nejste o nic lepší ani horší než ti obyčejní Němci, kteří přihlíželi vzestupu nacismu. Prodali jste vlastní svobodu a vyměnili ji za pohodlí a pocit nadřazenosti.“
Pak zhasl světla a pustil šokovaným studentům dokumentární film o nacistických koncentračních táborech a zvěrstvech Třetí říše. Experiment uzavřel konstatováním, že pokud se jim za pouhé čtyři dny podařilo zcela napodobit německou mentalitu totality, pravděpodobně se k té zkušenosti už nikdy v životě nepřiznají.
Studenti opouštěli místnost v naprostém mlčení, mnozí se zhroutili a plakali. Jednoduchý školní pokus jim jasně ukázal, jak tenká je hranice mezi svobodnou společností a diktaturou.
