Chemtrails smyl déšť a prezidenta nahradil herec
Než se moderátoři podcastu Placatá země vydali do Japonska a Německa, zastavili se v tradiční rubrice Area 69, která mapuje nejbizarnější konspirační teorie českého internetu.
Tentokrát přišla řeč na údajnou tajnou odstávku systému HAARP před volbami. Podle příspěvku, který moderátoři rozebírali, měla způsobit déšť, jenž z půdy smyl stopy chemtrails. Do celé operace měl být zapleten dokonce americký velvyslanec.
„Mě by fakt zajímalo, jak se dá vypnout HAARP radar na území Česka,“ komentovali moderátoři teorii, jejíž autor se odvolával na tajné zprávy šířené kódovanými kanály.
Další příspěvek přišel s tvrzením, že prezident Petr Pavel ve skutečnosti není Petr Pavel. Důkazem měla být fotografie, na níž údajně prosvítá maska nasazená na obličeji herce. Podle autora konspirace bylo dokonce očkování miliard lidí součástí operace, která měla veřejnosti zabránit podvod odhalit.
Došlo i na solární panely označované za „zlo odporující přírodním zákonům“ a na svérázný výklad pohybu Slunce. Jeden z internetových myslitelů totiž tvrdil, že Slunce nezapadá, nýbrž odlétá po kruhové trajektorii.
„Sluncel. Jako incel Slunce,“ pobavili se moderátoři nad překlepem v příspěvku.
Netvor s 21 tvářemi unesl šéfa cukrovinkářského gigantu
Hlavní část epizody však patřila Japonsku osmdesátých let a jednomu z jeho nejzáhadnějších kriminálních případů. Pachatel nebo skupina pachatelů tehdy vystupovali pod jménem Netvor s 21 tvářemi — pseudonymem inspirovaným literárním padouchem z detektivek spisovatele Edogawy Rampa.
Všechno začalo 18. března 1984, kdy ozbrojení maskovaní muži vtrhli do domu Kacuhisy Ezakiho, prezidenta potravinářské společnosti Glico. Nejprve spoutali jeho příbuzné, následně vytáhli samotného podnikatele z vany a unesli ho. Za jeho propuštění požadovali miliardu jenů a sto kilogramů zlata.
Ezaki byl držen ve skladu nedaleko Ósaky. Po přibližně 65 hodinách se mu však podařilo osvobodit a utéct. Nahého a bosého ho objevili železniční dělníci, kteří mu pomohli přivolat policii.
Tím ale celý případ teprve začínal.
„Kdybyste byli profesionálové, už mě chytíte“
Únosci se rozhodli proměnit vyšetřování ve veřejné ponižování policie. Posílali dopisy novinářům, vyšetřovatelům i potravinářským společnostem a podepisovali je právě jako Netvor s 21 tvářemi.
„Jste opravdu tak tupí? Kdybyste byli profesionálové, už mě chytíte,“ stálo podle podcastu v jednom z jejich vzkazů.
Pachatelé policii dokonce poskytovali údajné nápovědy. Prozradili například barvu použitého automobilu nebo obchod, v němž nakupovali jídlo pro uneseného podnikatele.
„To je, jako kdyby vám řekli, že podezřelý má vlasy a pije vodu,“ glosovali moderátoři hodnotu takových informací.
Situace se vyostřila, když pachatelé pohrozili otrávením cukrovinek Glico kyanidem. Firma musela preventivně stahovat výrobky z obchodů a utrpěla značné finanční škody. Pak přišel nečekaný obrat: v červnu 1984 oznámil Netvor, že společnosti odpouští. Údajně proto, že čtyřleté dítě jednoho z pachatelů plakalo, protože si nemohlo koupit své oblíbené tyčinky Pocky.
„To je nejroztomilejší motivace k ukončení masového vydírání v dějinách,“ zaznělo v podcastu.
Kyanidové bonbony a muž s liščíma očima
Úleva ale netrvala dlouho. Netvor s 21 tvářemi začal vydírat další potravinářské společnosti, například Morinagu, Marudai Ham nebo House Foods.
Tentokrát už nezostalo pouze u výhrůžek. V obchodech se skutečně objevily sladkosti obsahující kyanid. Pachatelé je ale poctivě opatřili varovnými štítky upozorňujícími na jed.
Policie měla několik stop, žádná ale k dopadení pachatelů nevedla. Bezpečnostní kamery zachytily podezřelého muže s čepicí baseballového týmu Yomiuri Giants, zatímco další svědectví popisovala muže s nápadně liščíma očima.
Právě ten se stal jednou z nejznámějších postav celého vyšetřování. Policisté ho podle podcastu několikrát zahlédli při pokusech o předání výkupného, vždy jim však unikl.
Případ poznamenala i osobní tragédie. Policejní velitel Šódži Jamamoto si v srpnu 1985 vzal život. V dopise na rozloučenou podle vyprávění uvedl, že se stydí za neúspěch vyšetřování.
Krátce nato přišel poslední dopis Netvora s 21 tvářemi. Pachatelé se v něm policii znovu vysmáli a oznámili konec svých aktivit. Přestože vyšetřování pokračovalo ještě řadu let, identitu pachatelů se nepodařilo prokázat. Jedním z veřejně známých podezřelých byl Manabu Mijazaki, údajný muž s liščíma očima, který měl s firmou Glico dřívější spory. Disponoval však alibi a jeho zapojení se nikdy nedokázalo.
Německý šéf rozvědky, dluhy a tajné dokumenty
Z Japonska se podcast přesunul do Německa, kde se podle moderátorů odehrává příběh kombinující špionáž, finanční trable i spory o děti dědičky restauračního impéria.
V jeho centru stojí August Hanning, bývalý šéf německé zahraniční zpravodajské služby BND. Po odchodu z veřejných funkcí působil mimo jiné v dozorčí radě lotyšské banky, jejíž krach mu podle podcastu přinesl milionové finanční nároky a exekuce.
Moderátoři rozebírali podezření, že Hanning získával tajné materiály prostřednictvím někdejšího spolupracovníka a následně je využíval při soukromé poradenské činnosti. Podle jejich výkladu mělo jít přibližně o dva tisíce dokumentů.
Pozoruhodné je především to, jak toto podezření vyšlo najevo. Policie se totiž původně zabývala úplně jinou kauzou: sporem o děti Christine Blockové, dědičky německého řetězce steakových restaurací. Při domovní prohlídce související s tímto vyšetřováním se však našly i citlivé dokumenty zpravodajské služby.
Hanning svou trestní odpovědnost v souvisejících kauzách odmítá; podezření a spekulace probírané v podcastu proto nelze zaměňovat za prokázanou vinu.
„Chudí důchodci sbírají lahve. Chudí penzisti jdou do dozorčí rady banky,“ citovali moderátoři s nadsázkou jednu z internetových reakcí.
Nejnovější díl Placaté země ukazuje, že skutečné kriminální příběhy mohou být ještě absurdnější než internetové konspirace — a že některé záhady zůstávají nevyřešené i po celých desítkách let.
Další epizovady Placaté země stejně jako celou naší podcastovou nabídku najdete tady.
