Hladovění vás nespasí. Největší mýty o půstu a buněčném úklidu
Robert Lyčka
Půst se prodává jako zkratka ke zdraví, hubnutí i dlouhověkosti. Realita je ale mnohem méně sexy. Žádný zázračný „restart těla“ se nekoná a většina efektů má mnohem prostší vysvětlení. Půst se stal jedním z největších trendů moderní výživy. Jak je to s ním doopravdy, zkoumali autoři IMV podcastu na Vlnách.
Zatímco v minulosti byl půst spojován především s náboženskou tradicí nebo obdobím střídmosti před svátky, dnes se o něm často mluví i v souvislosti se zdravím, hubnutím nebo dlouhověkostí. Půst se stal populárním nástrojem moderní výživy, a zároveň i tématem, kolem kterého vznikla řada zjednodušení a přehnaných očekávání. Velkou roli v popularitě půstu hraje i jeho jednoduchost. Na rozdíl od klasických diet není nutné počítat kalorie ani sledovat složení jídelníčku do detailu. Stačí omezit čas, během kterého člověk jí.
Podcast Institutu moderní výživy odděluje populární tvrzení od toho, co skutečně ukazují vědecké studie. Jak v podcastu zaznívá, půst není žádná novinka moderní doby. V různých podobách se objevuje napříč historií i kulturami, například během muslimského ramadánu. V současnosti se ale do centra pozornosti dostává především jako nástroj pro regulaci tělesné hmotnosti nebo způsob jakéhosi metabolického restartu.
Autofagie a co skutečně víme o buněčném úklidu
Silným magnetem je pojem autofagie, tedy přirozený buněčný proces, při němž buňky rozkládají a recyklují poškozené části. Význam tohoto mechanismu pro fungování organismu potvrdila i Nobelova cena za fyziologii a medicínu udělená v roce 2016 japonskému biologovi Jošinorimu Ósumimu.
Autofagie je někdy prezentována jako „buněčný úklid“, který má půst automaticky spouštět. V IMV ale upozorňují, že zde se často míchají vědecké poznatky s marketingem. Právě kolem autofagie vznikla řada zjednodušení. V populárních článcích se často objevuje tvrzení, že se tento proces automaticky spouští po určité době bez jídla, například po šestnácti hodinách půstu. Dostupné důkazy u lidí ale tak jednoznačné nejsou.
Jak vysvětluje Lukáš Roubík z Institutu moderní výživy, současný výzkum nedokáže jednoznačně určit, po kolika hodinách půstu se u lidí autofagie skutečně aktivuje. Nemáme data, která by stanovovala univerzální časový práh, kdy se autofagie spouští.
Výzkum autofagie je totiž z velké části založen na buněčných kulturách nebo pokusech na modelových organismech. U lidí je sledování těchto procesů výrazně složitější, protože by vyžadovalo invazivní metody. Studie, které se o to pokusily, sice naznačují určité změny při delším hladovění, jejich efekt je ale spíše mírný a zatím není jasné, jaký má dlouhodobý klinický význam. Zjednodušené tvrzení, že půst automaticky spouští buněčnou očistu, proto podle odborníků neodpovídá současnému stavu poznání.
Půst, nebo omezení kalorií?
Pokud jde o hubnutí, současné poznatky jsou poměrně střízlivé. Přerušovaný půst se nyní neukazuje jako výrazně účinnější než klasická kalorická restrikce. Nejčastější důvod, proč lidé na podobném režimu hubnou, je prostý: V kratším časovém okně zpravidla přijmou méně energie, a tím se dostanou do kalorického deficitu. Podle autorů podcastu tak půst není magickým nástrojem, který by sám o sobě spouštěl výjimečný metabolický efekt, ale spíše jiný způsob, jak regulovat příjem energie bez nutnosti počítat kalorie nebo detailně sledovat jídelníček.
Podobně opatrně je podle současných dat potřeba hodnotit i vliv půstu na metabolické zdraví. Některé studie naznačují, že zejména časově omezené stravování s jídlem posunutým spíše do první poloviny dne může přinést mírné zlepšení například inzulinové senzitivity nebo krevního tlaku. Tyto výsledky ale často vycházejí z menších studií a nelze je jednoduše zobecnit. V delším horizontu se navíc opakovaně ukazuje, že většina pozitivních změn souvisí hlavně s úbytkem hmotnosti a nižším energetickým příjmem, nikoli se samotným časováním jídla.
Nutriční specialistka Tereza Vágnerová v podcastu vysvětluje, že většina lidí se opírá o mechanistické argumenty, které v praxi pak opravdu nemusí fungovat na plošné úrovni.
V populární literatuře i na sociálních sítích se také často objevují tvrzení, že pravidelné hladovění zpomaluje stárnutí a prodlužuje život, a tato tvrzení mají určitý základ v experimentech na modelových organismech. U laboratorních hlodavců nebo jiných experimentálních modelů skutečně některé formy přerušovaného hladovění vedly k prodloužení života. Avšak u lidí zatím neexistují dlouhodobé studie, které by prokazovaly, že přerušovaný půst skutečně prodlužuje život nebo snižuje výskyt infarktu či mrtvice.
Je také důležité zmínit, že půst není vhodný pro každého a u některých skupin může být naopak rizikový. Zvýšená opatrnost je na místě obzvláště u lidí s poruchami příjmu potravy, starších osob, těhotných a diabetiků.
