KOMENTÁŘ. Sto dní nové vlády bývá tradičně období, kdy se veřejnost snaží zjistit, zda se vlastně něco děje, a vláda se snaží vysvětlit, proč je dobře, že se toho děje právě tolik, kolik se děje, jestli si rozumíme. Pokusím se to vládě dnes ulehčit.
Letos je situace trochu jiná. Tentokrát lze poctivě a bez ironie, říct, že kabinet zvládl hned tři velké věci – a zvládl je téměř učebnicově.
Úspěch č. 1: Probuzená Letná
Letná je nevšední občansko-politický organismus – většinu času spí, ale když se probudí, vědí o tom všichni. Děsilo mě, že se letos neprobudí, to přiznávám.
V minulosti bylo k probuzení potřeba mnoho měsíců práce, billboardů, autobusů a transparentů. A, co si budeme, také jedno velké téma. To se ale letos nekonalo. Protože jsem se na Letnou těšil, bál jsem se, že přijde „jenom“ padesát tisíc a bude ostuda. Naštěstí je tu vláda!
Aktivovat Letnou bez velkých investic je výkon hodný strategické příručky. Je třeba na férovku uznat, že žádné předchozí vládě se tak rychlé aktivaci Letné nepodařilo byť jen přiblížit.
Stačilo několik dobře načasovaných kroků Milionu chvilek, pár vět ve správný okamžik a veřejnost si opět připomněla, kde přesně se nachází písčito-travnatá plocha vhodná pro velké dějiny. Aktivovat Letnou bez velkých investic je výkon hodný strategické příručky. Je třeba na férovku uznat, že žádné předchozí vládě se tak rychlé aktivaci Letné nepodařilo byť jen přiblížit.
Je to nový rekord a bude trvalejší než fousaté rekordy Kratochvílové s Fibingerovou. Překonat jej totiž vypadá zdánlivě nemožně.
Úspěch č. 2: Premiérova imunita
Úspěch ještě subtilnější, vyžadující cit pro parlamentní řemeslo.
Vládní většina dokázala vytvořit prostředí, ve kterém se Andrej Babiš může cítit téměř komfortně. A protože je to vládní většina šikovná, dokázala se postarat i o předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamuru.
Ono to vypadá snadno s tou většinou. Ale není. To nebyl běžný opoziční tlak. To byl tlak skoro celospolečenský, šlo o integritu každého jednoho poslance většiny, nepočítáme-li samotné nevydané výtečníky. Jedna věc je dát tu vládu nevydání dohromady. Druhá skutečně nevydat. Povedlo se, a to se prostě počítá, to ať se na mě nikdo nezlobí. Úspěch, který vejde do dějin.
Úspěch zásadní: Nezrušení nákupu F-35
Třetí pilíř vládního úspěchu je možná nejviditelnější – a zároveň nejméně hlučný.
Hele, já nechci strašit. Ale podle mě bude v jednotkách let válka. A tady mě kabinet při tom všem škrtání jednou věcí potěšil moc: Dokázal nezrušit nákup letounů F-35, nezrušit muniční iniciativu a zároveň nevyhlásit referendum o EU a NATO. Jinými slovy: Podařilo se zachovat směr. A zachovat směr je v české politice někdy výkon srovnatelný s jeho nalezením. Nota bene když hrozí válka.
Stabilita se často tváří nenápadně, ale právě ona bývá největší změnou.
Politika není jen umění konat. Je to také umění nekonat v pravý okamžik. A Babišova vláda během svých prvních 100 dnů ukázala, že tuto disciplínu ovládá s obdivuhodnou jistotou.
Zachovat strategické projekty, nenechat se strhnout okamžitými náladami a současně odolat pokušení otevírat velká geopolitická dobrodružství v referendové podobě – to je disciplína, která vyžaduje pevnou ruku, klidný hlas, odhodlání, a co si budeme, také sebezapření.
Někdo by mohl namítnout, že jde vlastně o seznam věcí, které se nestaly. Jenže právě v tom spočívá jejich význam. Politika není jen umění konat. Je to také umění nekonat v pravý okamžik. A Babišova vláda během svých prvních 100 dnů ukázala, že tuto disciplínu ovládá s obdivuhodnou jistotou. V mých očích uměla, alespoň v něčem, obstát.
Zvládla probudit Letnou bez velkých nákladů, nabídnout premiérovi a předsedovi Sněmovny komfortní prostor pro práci a zároveň zachovat kontinuitu v otázkách bezpečnosti i zahraniční orientace země i přesto, že se tulí k maďarské a slovenské cestě, což je neuvěřitelné.
Známe dobře to novinářské klišé o tom, že sto dní je krátká doba. Ale pokud lze podle prvních kroků soudit styl, pak se zdá, že vláda Andreje Babiše vsadila na strategii klidného nepanikaření.
A to je v českých podmínkách možná ten nejambicióznější plán ze všech. Za mě klobouk dolů.
Tématu se podrobně věnuje i dnešní epizoda podcastu Děleno nulou na Vlnách.
