Lenka Klicperová strávila týden v Estonsku, mimo jiné v oblastech přímo na hranici s Ruskem. V nejnovějším dílu podcastu Deník reportérek popisuje, co tam viděla.
Narva je město na samém východě Estonska, oddělené od ruského Ivangorodu řekou a mostem. Přechod existuje, ale je to spíš koridor ze zamřížovaných plotů, kde se ve frontách čeká tři, šest, někdy i dvanáct hodin. Devadesát pět procent obyvatel Narvy mluví rusky a mnoho z nich nemá estonský pas. Místo toho mají jen tzv. šedý doklad, který jejich držitele řadí do právního vzduchoprázdna.
Právě sem Lenka Klicperová jela, aby zjistila, jak to v pohraničí vypadá, co si ruská komunita myslí a jestli je Estonsko skutečně nejslabším článkem NATO – možným místem, kde by mohla být otevřena druhá fronta potenciálního konfliktu s Ruskem.
Ukázal se mnohem složitější obraz, než by se mohlo zdát. Obyvatele Narvy nejde jednoduše označit ani za oběti ruské propagandy, ani za bezstarostné sousedy žijící vedle Ruska bez obav.
Rusové v Narvě
Klicperová mluvila s místními bez kamery – na kameru toho mnoho říkat nechtějí. „Rusové v Narvě se ruské hrozby neobávají. Řeší mnohem těžší problémy – ekonomické," vysvětluje. Kvůli ekologickým standardům muselo město zavřít několik provozů, přišlo přibližně o třicet tisíc pracovních míst a s nimi odešla velká část obyvatel. Narva krvácí odlivem lidí.
Rusové v Estonsku mají statisticky dvojnásobnou nezaměstnanost oproti estonské většině. Část z toho je jazykovou bariérou – kdo neumí estonsky, nemá přístup k celé řadě zaměstnání. Stát formálně nabízí pomoc s učením jazyka a cestou k občanství, ale v praxi je systém pro mnoho lidí těžko překonatelný. V Narvě, kde se mluví téměř výhradně rusky, prostě není kde estonštinu trénovat, jelikož chybí i učitelé.
Část místních volí cestu nejmenšího odporu. Nechávají si ruský pas, protože mají příbuzné přes most a estonské občanství jim nepřijde nutné. Nebo drží právě šedý pas. Takoví lidé nemohou volit do parlamentu ani zastávat vyšší státní funkce. A právě tady začíná geopolitický problém.
Znovu narativ o ochraně menšin
Rusko tento typ rétoriky dobře zná. Ochrana rusky mluvících obyvatel mimo hranice Ruska byla záminkou na Krymu v roce 2014 i v Donbase v roce 2022.
V Estonsku vidíme opět stejný scénář. Velká ruská komunita, část bez hlasovacích práv, část bez pasů, ekonomicky marginalizovaná, jazykově odříznutá od většiny společnosti. „Rusko může využít narativ, že bude chtít chránit ruskou menšinu. A nějaká diskriminace tam opravdu je," říká Klicperová.
Vedle toho Estonsko nově prosazuje výuku pouze v estonštině. Z pohledu státu je to pochopitelný krok, protože se snaží posílit společný jazyk a soudržnost země. Problém ale je, že změna přichází příliš rychle. Hlavně na východě chybějí učitelé a místní Rusové to často vnímají jako zásah do vlastní identity.
Klicperová říká, že odpor k této reformě není příliš překvapivý. Právě podobné napětí může být jedním z důvodů, proč Estonsko někteří analytici považují za citlivé místo. Evropská rada pro zahraniční vztahy na konci roku 2025 upozornila, že Estonsko by se mohlo stát testem toho, kam až je Rusko ochotné zajít při prověřování odhodlání NATO. Připomněla také starší alianční simulaci z roku 2016, podle níž by ruská armáda mohla v případě útoku dorazit do Tallinu během šedesáti hodin.
Zpravodajské služby bijí na poplach
Estonsko má dohromady milion tři sta tisíc obyvatel, Narva padesát tisíc. Na mapě NATO jsou přitom tato místa prvořadého strategického zájmu. Jsou přímo na hranici s Ruskem, v dosahu ruské armády bez jakéhokoliv předběžného varování.
Klíčovým zdrojem, na nějž upozornil i Daily Mail, je výroční zpráva nizozemské vojenské zpravodajské služby MIVD. Ta označuje Rusko za nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu pro evropský kontinent. Hlavní závěr je jednoznačný – i přes obrovské ztráty na Ukrajině ruská armáda nejen neoslabila, ale dále roste. Ruské ozbrojené síly jsou podle MIVD dnes větší a efektivnější než před zahájením války v roce 2022.
Konkrétně uvádí, že Rusko zvýšilo nábor a výcvik vojáků, obnovuje zásoby těžké techniky a buduje strategické zásoby munice. Ruský zbrojní průmysl navzdory sankcím udržuje jak kvantitativní, tak kvalitativní produkci – masové nasazení útočných dronů je toho jasným důkazem. Bojové zkušenosti z Ukrajiny jsou přitom systematicky začleňovány do výcviku, což podle zpravodajců vedlo k výraznému zlepšení ruských sil.
MIVD ještě upozorňuje na rostoucí strategické partnerství Ruska s Čínou. Peking poskytuje Moskvě jak ekonomickou oporu pro zbrojní průmysl, tak technologické know-how. Toto spojenectví podle zprávy posiluje ruskou sebedůvěru a ochotu konfrontovat Západ i mimo ukrajinské bojiště. Pokud jde o časový horizont, odhadují, že Rusko může být připraveno k útoku na NATO do jednoho roku po skončení války na Ukrajině. Baltské státy samy hovoří o schopnosti provést operaci proti pobaltským zemím do dvou až tří let po konci bojů na Ukrajině.
Varování přitom nejsou jen o vojenské síle. MIVD i britská agentura NCSC upozorňují na dramatický nárůst kybernetických útoků a sabotážních operací v Evropě (tzv. fáze nula před případným přímým konfliktem). Rusko testuje reakce, sbírá zpravodajské informace a záměrně stírá hranici mezi civilní a vojenskou infrastrukturou jako cílem.
Zajímá vás, co přinese Maďarsku pád orbánovského systému a proč se v Dárfúru dál vraždí kvůli zlatu, vodě a moci? Pusťte si celý poslední díl podcastu Deník reportérek.
