Česká televize a Český rozhlas zahájily stávku a omezily vysílání. Příští týden proběhne protest studentů, na který naváže demonstrace na Letné a další akce kolem 17. listopadu. Společenská atmosféra houstne a podpora institucí roste. Pokud se však odpor omezí pouze na obranu nezávislosti redakcí, premiér Babiš zůstane v relativním klidu. Zásadní komplikace pro kabinet nastanou teprve ve chvíli, kdy demonstranti otevřou širší ekonomická témata.
Poslední dny nepředstavují pro šéfa vládní koalice snadné období. Zrušení koncesionářských poplatků a přesun financování médií pod státní rozpočet logicky vyvolaly silný odpor. Premiér zřejmě nepočítal s tak masivní veřejnou podporou obou institucí. Rámování protestů jako pouhého střetu opozice s vládní mocí přestává fungovat, protože kritika zaznívá i z řad vlastních straníků. Vážnost situace závisí výhradně na dalším směřování občanského tlaku.
Chybná vládní strategie a legislativní zmetek
Za současnou krizi nese hlavní odpovědnost samotné vedení vlády. Předvolební slib je jedna věc, způsob jeho realizace věc druhá. Změna financování veřejnoprávní služby představuje technický parametr, o kterém lze legitimně diskutovat. Nezávislost institucí nestojí a nepadá na poplatcích, rozpočtu ani případné privatizaci. Všechny modely dokážou fungovat, pokud obsahují funkční kontrolní pojistky a projde jim poctivá debata. K té však vůbec nedošlo.
Kabinet krok nevysvětlil ničím jiným než chabou výmluvou na zahraniční praxi. Samotný legislativní proces navíc vyvolal pochybnosti o základní kompetenci úředníků. Změnu prosazuje ministr kultury Klempíř, zvolený za formaci Motoristé sobě, která původně financování ze státní kasy odmítala. Koaliční kompromisy patří k běžné politice, zde však proces provázel naprostý diletantismus.
Předložený návrh narazil na tvrdou kritiku nejen z opozičních lavic, ale i z koaličních ministerstev. Okamžitě padla možnost hladkého schválení a na povrch vyplula bezprecedentní nekompetence. Vzniklo tak oprávněné podezření, že za změnou stojí záměr instituce tvrdě zkrotit. Výroky koaličních zástupců o rušení médií a posílání zaměstnanců za pokladny obchodů atmosféru definitivně vyhrotily.
Noční parlamentní manévry a vládní ústupky
Zásadní zlom nastal ve chvíli, kdy vládní většina spálila veškeré procedurální mosty. Vedení sněmovny pod taktovkou předsedy Okamury a místopředsedy Bartáka nepustilo k řízení schůze opozici. Debatu zařízlo vyhlášením pevného času hlasování na půl pátou ráno a odmítlo pauzy pro poslanecké kluby. Náhlým postupem zůstali zaskočeni i někteří vládní poslanci.
Porušení parlamentních zvyklostí spustilo masivní odpor, protože znamenalo reálný zásah do pravidel hry. Odklon od běžných postupů kritizovali i vládní představitelé jako ministr školství Plaga, který se hlasování vyhnul, nebo poslanec Nacher.
Premiér následně zařadil zpátečku. Nezrušil samotný záměr, ale přislíbil vstřícnost ve druhém čtení a otevřenost k opozičním návrhům. Dokonce připustil hledání jiného modelu financování. Džin z lahve však již unikl. Předsedovi hnutí demonstrace osobně vadí, protože dlouhodobě usiluje o státotvornou image a odmítá otevřenou konfrontaci, zvlášť u tématu, které pro něj osobně není prioritou.
Limity protestů a sociální realita
Pokud se demonstrace zaměří výhradně na veřejnoprávní média, vládní pozice zůstane stabilní. Předseda vlády sice čelí nepříjemnému tlaku, jeho mocenské postavení to však neohrožuje. Průzkumy veřejného mínění neukazují žádný dramatický propad stranických preferencí. Koalice s radikálnějšími partnery vznikla z nouze a rostoucí extremismus unavuje i umírněnější voliče vládního hnutí.
Voliči většinou netouží po vyhrocených hádkách o geopolitice, ale očekávají slibovaný životní komfort. Pokud chtějí organizátoři protestů reálně zatlačit na kabinet, musí opustit čistě mediální linku i abstraktní fráze o ohrožení demokracie. Úspěch závisí na oslovení mlčící většiny a vládních voličů, které nezajímá provoz televizních studií, nýbrž slibované zlevnění života.
Ekonomická realita však nabízí opačný obrázek. Úrokové sazby hypoték drtí trh, ceny pohonných hmot rostou a energie spolu s potravinami nezlevňují. Zrušení poplatků ve výši dvou set korun měsíčně navíc neznamená bezplatnou službu. Výpadek zaplatí státní rozpočet skrze daně a půjčky s vysokými úroky, což průměrný občan pocítí velmi rychle.¨
Samotné stávkování zaměstnanců institucí situaci nevyřeší. Historický scénář z přelomu tisíciletí dnes ztratil původní sílu a obě strany znají pravidla hry. Běžný divák si omezeného vysílání možná ani nevšimne, případně ocení archivní pořady namísto aktuálního zpravodajství. Odpor získá skutečný vliv teprve tehdy, když lidé pochopí, že vláda nedokáže splnit své základní sociální sliby.
