Třiadvacet let terorizoval obrany po celém světě, zapsal těžko uvěřitelných dvě stě třicet čtyři startů a nasázel sto čtyřicet šest gólů. To jsou cifry, které v moderním fotbale už pravděpodobně nikdo nepřekoná, ani kdyby se rozkrájel. Jenže místo triumfálního odchodu na zaplněném stadionu se jednačtyřicetiletý fenomén rozloučil pětiminutovým videem na Instagramu.
Dojemná řeč o vracení posvátného dresu se sedmičkou a předávání štafety budoucím generacím zní v tiskových agenturách vznešeně. Realita v kabině národního týmu ale byla o poznání prozaičtější a smrděla uraženou pýchou. Ronaldo totiž zkrátka neunesl fakt, že pro nového trenéra Jorgeho Jesuse už není nedotknutelnou modlou, kolem které se točí vesmír.
Dusno v šatně a trucování na hotelu
Konec v reprezentaci nebyl žádným bleskem z čistého nebe, ale logickým vyústěním zářijové frašky v Lize národů. Když nový kouč nechal stárnoucí ikonu v duelu proti Norsku pouze rozcvičovat a na trávník ji vůbec neposlal, přišla hysterická reakce. Uražená superstar sbalila kufry a opustila reprezentační sraz.
Následovala trapná přestřelka přes média, v níž útočník vykládal cosi o porušeném trenérském slovu, zatímco svaz mu napařil směšnou pokutu šest tisíc korun a měsíční distanc. Jorge Jesus, který s ním přitom letos slavil ligový titul v Rijádu, dal jasně najevo, že ze své autority neuhne ani o milimetr. Když bylo jasné, že páteční nominace na listopadové zápasy proti Dánsku a Walesu by se obešla bez něj, vzal Ronaldo osud do svých rukou a utekl na sociální sítě jako první.
Od lisabonského ucha po pařížský triumf
Zůstává po něm stopa, jakou fotbalová planeta nepamatuje. Když v srpnu 2003 coby osmnáctiletý vyjukaný klučina se zlatými melíry v dresu poprvé vyběhl na trávník, málokdo tušil, že se dívá na stroj, který přepíše veškeré historické tabulky. Od třiadvaceti let nosil kapitánskou pásku a reprezentační srazy vynechával jen ve chvíli, kdy měl nohu v sádře.
Památné Euro 2016 ve Francii zůstane navždy zapsáno do dějin. Zraněný kapitán tehdy finále proti domácím favoritům odkulhal už v první půli, aby pak z lavičky v transu dirigoval spoluhráče lépe než samotný trenér Fernando Santos. Přidal dva triumfy v Lize národů, ale na vytoužené zlato z mistrovství světa nikdy nedosáhl. V Kataru 2022 i na posledním světovém šampionátu odcházel do kabin v slzách, zatímco fotbalový svět řešil, jestli svou přítomností mladší spoluhráče spíš nesvazuje.
Saúdská poušť a honba za tisícovkou
Konec v reprezentaci samozřejmě neznamená definitivní pověšení kopaček na hřebík. V an-Nassru berou ropné kohoutky jako bezedné a Ronaldo má před sebou poslední velkou osobní posedlost. Chybí mu pouhých patnáct zásahů k pokoření bájné hranice tisíce soutěžních branek v kariéře.
V saúdské lize, kde obrany občas připomínají korzující turisty na kolonádě, si tuhle metu dřív nebo později vystřílí. V reprezentačním dresu už ale nepřidá ani čárku. Posledním zápisem zůstává zářijových šedesát sedm minut proti Walesu a neuznaný gól. Portugalský svaz teď horečně chystá pompézní ceremoniál s kyticemi a památečními plaketami, aby se zamázla pachuť z nepovedeného konce. Velikost jeho kariéry to nesníží, ale včasný odchod ze scény holt patří k těm vůbec nejtěžším fotbalovým disciplínám.
