Česká Eurovize jako Akta X. Nikdo neví, jak se vybírá, ale vždycky prohrajeme
Pavel Novotný
Česká republika pošle na letošní Eurovizi zpěváka a herce Daniela Žižku. Kdo ho zná, zaslouží respekt stejný jako vyvolený.
Nic proti jistě talentovanému mládenci, ale způsob, jakým byl opět český zástupce vybrán, působí ještě bizarněji než samotná Eurovize. A to je co říct. Zatímco jiné země alespoň na esenciální oslavu popiny posílají popové jistoty svých zemí, případně naprosté exoty, Česká republika jde roky jinou cestou.
Připomíná něco mezi Akty-X a Monty Pythony a celé to píše Franz Kafka. Celé je to stejně transparentní a čisté jako tajemný jako hrad v Karpatech a dohromady to nikoho nezajímá, tak co?
Kdybyste si poslali „stošestku“ k mezinárodnímu soudnímu tribunálu pro Eurovizi prostřednictvím Ústavního soudu (jsme ve světě Eurovize po česku, ničemu se nedivte) s tím, že by vás zajímalo, jak byl vybrán letošní zástupce (opakujeme, je to šikovný, milý hoch), dostanete nekompromisní zpětnou vazbu, co vás uklidní. Vypadala by nějak takto:
„Dobrý den,
tak aby bylo jasno. Vedoucí české delegace (Head of Delegation, jak se říká na „velké“ Eurovizi) Kryštof Šámal k tomu přistupuje příkladně. Koordinuje veškeré přípravy i způsob výběru českého zástupce, kterého nevybírá jenom odborná porota, vy pochybovačský joudo, který nemá tušení, že v ní sedí Pavel Anděl, Miloš Skalka a tak dále. Mají do toho v rámci několika kol také co kecat lidi z hudební redakce ČT, jen letos se vybíralo ze 260 přihlášek a dělá se tu všechno pro to, aby české zastoupení mělo nejen umělecky odpovídající úroveň, ale také zázemí a podmínky pro přípravu. Nevíme, o co vám jde, ale Daniel Žižka není žádný nounejm a Česká televize, Kryštof Šámal a vůbec celý ten tým, co to tu má pod dohledem Evropské vysílací komise na krku, je příkladný v tom, co je jeho hlavním úkolem. Vybrat toho nejvhodnějšího a zajistit mu podmínky pro to, aby mohl zabojovat. Doufáme, že jste si udělal jasno, než o tom budete někde nepoučeně vyprávět, nebo nedej bože psát.“
Snad jsme fiktivně citovali ilumináty, co to mají celé na starosti tak, jak by si sami představovali.
Zlatej Sagvan
V reálu se Česká televize po sérii víceméně nezdarů v posledních letech rozhodla pro ročník 2026 podobně jako pro ročník 2025. Zvolila „cestu interního výběru, aby měla proces plně pod kontrolou a mohla se soustředit na vizuální identitu celého projektu“.
Loni to bylo podobné, a protože nebohý Adam Pavlovčin (ADONXS) nepostoupil ze semifinále, letos se na to šlo určitě fakt od lesa.
Pochopitelně není nic konkrétně známo o tom, jakým přesně způsobem byla „jednotlivá kola“ organizována, není znám ani užší seznam uchazečů, respektive nebyl veřejně publikován. Daniel Žižka byl prostě Českou televizí oznámen 8. března 2026. Dobrá volba, hoch má konzervatoř a hrál v několika televizních seriálech. Bude se určitě snažit. Zbytek je ve hvězdách, kdyby nebyl odhadnutelný z toho, jak se Čechům dařilo na Eurovizi dosud.
Ve zkratce je prakticky jisté, že šetřit na celém českém zastoupení Česká televize tak, že každý rok pošle do akce Kroky Františka Janečka (tu se Sagvanem, tu s Michalem Davidem, prostě krom Muchové s kýmkoli), dopadneme na konci desetiletky když ne lépe, tak určitě ne hůře.
Nesouhlasíte? A kolik z hlavy vyjmenujete za posledních deset let našich vyvolených? Netrapte se, víme, že maximálně jednoho.
Sorry, Benny...
Chcete si to projít? 2016 jede Gábina Gunčíková, skončí pětadvacátá. Ale byla ve finále, hurá, sláva. 2017 Martina Bárta fiasko, skončí v polovině startovního pole semifinále, rok po ní zazáří Mikolas Josef, 6. místo, od té doby jsme o něm neslyšeli, vy určitě denně. 2019 Lake Malawi jedenáctí, další ročník sází Česko na jistotu a posílá Bena Cristovao, zastaví ho spolu s celou Eurovizí pandemie. Alespoň nemusíme složitě nikoho vybírat, Benny Cristo jede za rok a v ročníku 2021 udělá vůbec největší ostudu ze všech jmenovaných, patnácté místo v semifinále, to mohla jet Muchová, sorry, Benny, víme, že konkurence byla brutální.
2022 We Are Domi dvaadvacátí. Rok po nich dnes celkem provařená Vesna desátá. Předloni a loni Aiko a Adonxs druhá desítka semifinále.
Začarovaný kruh, ve kterém je Eurovize „bizarní přehlídka laciné popkultury“, tak tam posíláme umělecky kvalitní mladé naděje, které vybíráme nikdo neví jak, ale odborně, aby tam s čestnými výjimkami dopadali jako sedláci u Chlumce, což řešíme další rok ještě internějším výběrem. Kdyby se Česká televize a pan Head of Delegation Kryštof Šámal zeptali „neodborného plebsu“, ulice, proletariátu, kohokoli, tak posledních x let vypadá naše zastoupení nějak takto:
2021 – Ewa Farna
2022 – Mirai
2023 – Duet Evy Burešové a Noida
2024 – Noid bez Burešové
2025 – Marpo
2026 – Noid
Samozřejmě v polovině uvedených případů by tak bylo proto, že Benovi to jednou stačilo. Dopadli bychom hůře? Ne. Nedopadli bychom hůře ani kdyby tam fakt jezdil ten Franta Janeček s Kroky, co jsou ještě naživu. A sám stál u kláves.
Asi by se nevyhrávalo, ale jedno by na tom bylo praktické. Ušetřili bychom za tu armádu iluminátů s odborným vhledem a prakticky tajnou strukturou s ještě tajnějším systémem, co pravděpodobně nepáchá nic strašlivého.