Po proběhlých komunálních volbách se většina pozornosti v českém politickém rybníčku pochopitelně stáčí k tomu, kdo bude v následujících čtyřech letech vládnout našim městům a obcím. Logicky nejvíce mediálně atraktivní je situace v Praze.
Jde o hlavní město, které je fakticky spíše krajem než běžnou radnicí, a zároveň zde aktuálně probíhají jednání o tom, zda vítězní Starostové složí radu s koalicí SPOLU nebo s Prahou sobě a Piráty. To bylo jádrem rozhovoru serveru Novinky.cz, nejzajímavější pasáž se však týkala něčeho úplně jiného.
V zemi, kde se před volbami po důchodcích hází dvoutisícovkou a kde každý čeká s nataženou rukou, co mu stát nadělí, po něčem podobném asi nebude úplně velká poptávka...
Záchranné lano pro ODS
Portlík (48) v rozhovoru reflektuje nejen to, že koalice SPOLU, které byl volebním lídrem a kandidátem na primátora, skončila v Praze druhá. Z pozice stranické dvojky hodnotí i celkově nepříliš uspokojivý výsledek ODS a řeší, kam by se podle něj měla strana ubírat, aby zvrátila dlouhodobě klesající trend voličských preferencí. Mimo jiné zmiňuje, že by se rád aktivně podílel na přípravě konkrétní koncepce daňové reformy a rozpočtového určení daní, na což by ale dle svých slov nebyl sám. Do svého týmu si vyhlédl konkrétní a hodně zvučnou posilu.
„Poprosil jsem Mirka Kalouska, jestli by se mnou spolupracoval. Nevyloučil to,“ říká v rozhovoru Portlík s tím, že Miroslava Kalouska (65) považuje za člověka se zkušenostmi a výsledky. Považuje ho za někoho, kdo „uměl nejen říkat lidem špatné zprávy a vysvětlovat je“, ale i „reálně dělat nepopulární politické kroky a nést za ně odpovědnost“.
Velkou pravdou je, že právě někoho takového ODS, pokud chce zůstat věrná své tradici pravicové rozpočtově odpovědné strany, potřebuje jako sůl. Fakt, že volba padla právě na ostříleného matadora, který jako ministr financí pomohl Česku zvládnout dopady ekonomické krize, je logický.
Generace bez vlastního Kalouska
Nejsmutnější na tom všem ale je, že ať už Portlík, nebo celá ODS, potažmo jakákoliv jiná strana, která alespoň úspěšně předstírá, že je pevně ekonomicky ukotvena napravo, oprašuje Miroslava Kalouska vypovídá jen o jednom: nemá žádného vlastního „nového Kalouska“.
Politik, který by v sobě kombinoval Kalouskův workoholismus, ochotu nejen prezentovat, ale i dělat nutné škrty a utahování opasků, spolu s patřičnou dávkou rétorických schopností a argumentační nesmlouvavosti, prostě a jednoduše v současné politické generaci není. A netýká se to jen ODS a pravice, člověk alespoň rámcově s Kalouskem srovnatelný neexistuje nikde na aktuálním českém politickém spektru.
Není to zdaleka jen o Miroslavu Kalouskovi. Podobně jako k němu se pravicové strany rády ohlížejí i za Mirkem Topolánkem (70), který jim nejen v podcastech, ale i na rozličných besedách bez okolků radí do života. Ne že by ho tedy někdo poslouchal a jeho slovy se řídil, musíme si vystačit s občasným povzdechem: „Jó Topol, ten tady chybí...“
Motoristé sobě zase v zásadě jen mávají kartou Václava Klause (85), zatímco příslušníci národovecké fronty se předbíhají ve frontě na fotku v ložnici — tedy pardon, kanceláři — Miloše Zemana (82).
Zástup panáků v oblecích
Až bolestně se ukazuje, že zatímco devadesátá a raná nultá léta uměla plodit skutečně velké politiky, jejichž jméno a slova rezonují i po letech, dnešní politici jsou v zásadě jen zaměnitelným zástupem slušných pánů v oblecích a dam v kostýmku. Můžete je ze dne na den nahradit a nejhorší na tom je, že si toho dost možná ani nikdo nevšimne.
Nekompromisní projevy spatra nahradilo čtení marketingových blábolů, případně křepčení na sociálních sítích nehodné dospělého člověka, natož pak někoho, kdo by s důvěrou měl vést stát. Posledním příkladem někoho, kdo dokázal, byť svým značně specifickým způsobem, opanovat politickou scénu svou osobností, je Andrej Babiš (72). A i ten je v politice patnáct let a začíná působit poněkud vyčpěle.
Kdo vládní koalici naučí škrtat?
Současná Fialova vláda přitom čelí strukturálním deficitům a drsným rozpočtovým realitám, ve kterých by se Kalouskova nekompromisnost hodila okamžitě. Jenže místo odvahy k reformám sledujeme spíše opatrné přešlapování.
Pomohlo by ODS, kdyby její první místopředseda Portlík skutečně zmobilizoval Miroslava Kalouska a ten se podílel na tvorbě ekonomických reforem? Nepochybně ano, protože objektivně je Kalousek za dlouhou dobu jediným politikem, který byl něčeho takového schopen.
Jedna věc je ta, že v zemi, kde se před volbami po důchodcích hází dvoutisícovkou a kde každý čeká s nataženou rukou, co mu stát nadělí, po něčem podobném asi nebude úplně velká poptávka.
Druhá, podstatnější věc je ta, že spíše než snažit se na svou stranu přetáhnout Kalouska původního, by se v ODS měli zaměřit na výchovu Kalousků a Topolánků vlastních. Originály tu totiž nebudou věčně. Najde se ale někdo takový, nebo nám zbydou jen vzpomínky na doby, kdy politici měli alespoň nějakou páteř a názor?
