Divadlo musí bavit. Bez radosti a autenticity je z něj jen muzeální kus

V nové epizodě podcastu Nebreč pokračují Marian Jelínek s Lucií Čermákovou v rozhovoru s hercem, režisérem a pedagogem Janem Večeřou. Tentokrát se společně baví o tom, proč divadlo ani v době rychlých dopaminů a sociálních sítí nesmí ztratit autenticitu. Večeřa otevřeně mluví o tom, jak dlouho hledal vlastní cestu mezi teorií, očekáváními a skutečnou radostí z tvorby. „Chvilku mi trvalo, než jsem se vrátil k tomu, proč mě vůbec divadlo začalo bavit,“ přiznává. Řeč přijde i na humor, dnešní citlivost společnosti nebo hranici mezi nadsázkou a urážkou. Podle Večeři by humor měl být svobodný, ale ne ponižující. „Když si z něčeho dělám srandu, je to v pořádku. Jakmile se někomu posmívám, je všechno špatně,“ říká. Debata se dotýká také otázky, jak dnes zaujmout publikum, které je zvyklé na krátká videa, rychlé tempo a neustálé podněty. Podle Večeři ale divadlo nemůže soupeřit se sociálními sítěmi jejich vlastními zbraněmi. „Divadlo má svůj čas. A právě v tom je jeho síla,“ zaznívá v epizodě.