Předsedovi KDU-ČSL a jihomoravskému hejtmanovi Janu Grolichovi se podařilo uspět v senátních volbách v obvodu Vyškov a už v prvním kole získal mandát v horní komoře parlamentu. To je bezesporu velký úspěch, který stojí za to ocenit a pogratulovat k němu.
Jenže namísto prostých gratulací přibývá vyloženě adoračních příspěvků. V Grolichovi mnozí začínají vidět nového lídra a sjednotitele opozice a prorokují mu roli českého Pétera Magyara. Paradoxně zrovna u lidovců by mohl paměťový efekt fungovat lépe. Vytváření nových spasitelů umí být setsakra kontraproduktivní.
Stand-up komik bez korporátního smrádku
Nemá cenu zastírat, že Jan Grolich je jedním z největších vítězů senátního klání. Kandidatura do Senátu mu vyšla hned v prvním kole, byl hodně vidět a dokázal zúročit veškeré své kvality. Ukázalo se, že umí lidi oslovit tím, že je autentický a nepůsobí jen jako další z řady generických panáků v obleku, co odříkávají naučené marketingové fráze.
Představa, že Grolich dá v dohledné době dohromady opoziční superkoalici, kde všichni spolknou své ego, je čistá iluze
— Jan Palička
Kdo by řekl, že zrovna minulost stand-up komika je něco, z čeho politik dokáže tak těžit. V případě Grolicha to bezesporu platí. V jeho prezentaci chybí klasický korporátní smrádek a teploučko. Naopak vážná témata podává s humorem a sebeironií.
Jakkoliv se o humor v politice pokouší kdekdo, málokdo odhadne hranici mezi vtipným a směšným. Sebeironie je zásadní v tom, že si lidovecký hejtman nejen umí dělat legraci sám ze sebe, ale dokáže elegantně otočit i moment, kdy si někdo dělá legraci z něj. Ne jako Motoristé sobě, kteří se tváří jako králové nekorektního humoru, ale při prvním žertu na svůj účet brečí jako malé děcko.
Souboj Ligy mistrů s okresním přeborem
Zásadní pro Grolichův úspěch je to, že není jen vtipným influencerem a marketingovým produktem, ale i schopným politikem, který své agendě rozumí. V senátních volbách neuspěl proto, že nosí na instagramových reels kšiltovku a tancuje na otravnou písničku. Uspěl, protože má za sebou výsledky ve vedení Jihomoravského kraje a patří k těm několika hejtmanům, jejichž jméno lidé znají i za hranicemi regionu.
Kandidatura do Senátu byla z jeho strany logická. Jakákoliv strana se řídí lépe z parlamentu než z krajského úřadu. V senátním souboji však sehrál klíčovou roli i fakt, že de facto neměl konkurenci.
V obvodě Vyškov kandidovali tři lidé: krajský hejtman a profesionální politik Grolich, politikou doposud nepolíbená zdravotní sestra Petra Absolonová za hnutí ANO a Jaroslav Jelínek za SPD, který v debatách budil dojem, že do studia zabloudil omylem. Debatní střety Grolicha s Absolonovou připomínaly utkání mezi týmy Ligy mistrů a okresního přeboru.
Když proti vám stojí jen nezkušená sestra
Nepomohla ani masivní podpora Absolonové od špiček hnutí ANO. Kde nic není, ani smrt nebere. I volič vládního tábora nejspíše seznal, že pro všechny zúčastněné bude nejlepší, když paní Absolonová bude dál pečovat o pacienty – což jí zjevně jde a je tím vysoce společensky přínosná –, než když se bude pokoušet o vrcholnou politiku proti někomu, kdo ji suverénně ovládá.
Zde se dostáváme k jádru problému. Novopečený senátor se stává obětí obvyklého národního neduhu: když se nějakému politikovi zadaří, část veřejnosti do něj začne projektovat své naděje a spatřovat v něm nového spasitele demokracie.
„Podívejte na Vyškovsko, tam se proti Grolichovi postavili osobně Babiš s Havlíčkem! Bojí se ho!“ zaznívá z kruhů, které z něj narychlo dělají lídra opozice. Jenže tak to vůbec není.
Vážně to je CV budoucího premiéra?
Vedení ANO nepodporovalo svou kandidátku ze strachu z Grolicha, ale čistě proto, že šlo o nejvýraznějšího opozičního představitele v daných volbách. Kdyby kandidoval Vít Rakušan, podpoří kohokoliv proti němu. A možná by si HR oddělení hnutí ANO v takovém případě dalo více záležet a postavilo někoho, kdo alespoň rámcově ví, o čem se v Senátu rozhoduje.
Jan Grolich je úspěšným účastníkem senátních voleb, ale pořád zůstává profíkem, který porazil neznámou sestřičku ve volbách, kde přišla jen třetina voličů. K tomu leads KDU-ČSL, která se v průzkumech pohybuje kolem tří procent a bez koaličních berliček by se do Sněmovny ani nedostala.
Takhle životopis budoucího premiéra a sjednotitele nevypadá. Představa, že Grolich dá v dohledné době dohromady opoziční superkoalici, kde všichni spolknou své ego, je čistá iluze.
Jedna věc je Janu Grolichovi fandit – talent má a na opoziční scéně patří k tomu smysluplnějšímu. Druhá věc je dělat z něj druhý příchod Václava Havla nebo českého Pétera Magyara, co po vzoru maďarského lídra zázračně porazí současnou vládní mašinérii. Je to nehodné kohokoliv, kdo se považuje za intelektuálnějšího voliče.
,Úplně nejhorší by bylo, kdyby této iluzi podlehl sám Grolich.
Pohřbil by tím i hypotetické šance a zařadil se po bok dalších politiků, k nimž dav vznětlivě zahořel láskou, která velmi rychle uvadla.
