V sobotu večer stál Babiš v Praze na Chodově a vysvětloval, že komunální volby potvrdily ANO jako nejsilnější sílu v zemi. Pak se pustil do hlavního města, které podle něj neumí zacházet s vlastními penězi.
Praha mu k oslavě nepomohla. ANO tam získalo zhruba čtrnáct procent hlasů a jedenáct mandátů, což stačilo na čtvrté místo za hnutím STAN, koalicí Spolu a Prahou sobě. Vítězné Starosty vedlo 23,16 procenta a sedmnáct křesel.
Babiš výsledek vysvětlil nenávistí vůči své osobě a vzápětí přidal výtku na adresu města. „Evidentně Praha není schopná ty peníze ani použít,“ prohlásil o metropoli, která má podle něj na účtech zhruba 205 miliard korun.
Zároveň ujistil, že Praze nikdo peníze brát nechce. Pak připomněl, kdo rozhoduje. Podle něj schvaluje zákony i rozpočet vládní většina ve Sněmovně a na novém vedení Prahy bude záviset, zda se s vládou domluví na velkých infrastrukturních stavbách.
Šéf STAN Vít Rakušan (48) v tom slyšel vyhrožování. Podle něj Babiš naznačil, že vláda drží v rukou finance a může města usměrňovat či ovládat. Označil to za příšerné.
Praha má na účtu miliardy, stát má v rozpočtu díru
Argument o penězích na pražských účtech není nový. Hlavní město má přes 200 miliard korun, jenže podle pražského lídra ODS je bude potřebovat na investice za stovky miliard, od metra D po čistírnu odpadních vod. Státní rozpočet na příští rok přitom míří ke schodku 389 miliard.
Že vláda chce sáhnout na pražské peníze, psal Deník N ještě před volbami s odkazem na zjištění Seznam Zpráv. Zmíněný lídr ODS pak řekl, že Babiš se Schillerovou Praze fakticky „vyhlásili válku“.
Výhledově by se podle webu LP Life mohla vláda pustit i do pravidel, jimiž se daně dělí mezi obce, což by zasáhlo čtyři největší města: Prahu, Brno, Ostravu a Plzeň. Komentátor Info.cz označil plán ministryně financí Aleny Schillerové (62) omezit příjmy Prahy z rozpočtového určení daní a sáhnout na její rezervu za otevřené politické vydírání. A právě on v něm vidí paralelu s Mečiarovou politikou vůči Bratislavě.
Za co Bratislava platila
Bratislava devadesátých let měla radnici vedenou politikem z opoziční scény. Primátorem byl od roku 1990 Peter Kresánek (75), nominant KDH, který v roce 1994 vyhrál s jasným náskokem. Mečiarova třetí vláda nastoupila v prosinci 1994 a vydržela do října 1998.
Kritici Mečiarova trestání hlavního města vycházejí z toho, jak město volilo. V parlamentních volbách 1998 dostalo HZDS v Bratislavském kraji 20,3 procenta hlasů, zatímco opoziční SDK 43,11 procenta. Celostátně přitom Mečiarovo hnutí získalo 27 procent.
Mečiarovi stoupenci se navíc do Bratislavy na shromáždění na Pasienkách museli vozit autobusy z celého Slovenska. Město, kde měl premiér nejméně hlasů, sídlilo na dosah jeho vlády a bylo na státu závislé.
Metro bez státní záruky
Nejlépe zdokumentovaným střetem je metro. Město v květnu 1990 zastavilo stavbu sovětského metra a hledalo lehčí systém, francouzský VAL. Státní garanci za půjčku, kterou k tomu potřebovalo, ale Mečiarova vláda v říjnu 1992 stáhla.
Odborník, kterého citoval slovenský Denník N, shrnul tehdejší logiku státu jednou větou: „Bratislava môže mať metro, ale len za svoje.“ Nebyl to přitom jednorázový krok. Garanci nedaly ani další Mečiarovy vlády a hlavní město zůstalo se sny a bez peněz.
Rok 1995 byl pro bratislavskou dopravu kritický: dotace města i státu už na provoz nestačily a kvůli nedostatku financí se rušily noční linky. Přímý důkaz motivu, tedy výrok nebo dokument, který by řekl, že vláda trestá město za jeho hlasy, k dispozici není. Doložené je odmítnutí garancí a volební mapa a jejich souvislost je výklad kritiků.
Je férové dodat, že metro mělo zlých otců víc. Projekt byl podle pozdějších analýz ve slovenských médiích pro tehdejší stát prostě drahý.
Mečiar pak pokračoval
Prohra v roce 1998 Mečiara z politiky nevymazala. V Bratislavě si primátorem zvolili Jozefa Moravčíka (81) proti kandidátovi, kterého podporovalo HZDS a SNS. V celostátních volbách téhož roku získalo Mečiarovo HZDS zhruba 27 procent, jenže opozice dohromady přes 58 procent a 93 ze 150 křesel.
Koalici Mečiar nesložil a odešel do opozice, ale vedení HZDS si podržel. Ve volbách 2002 hnutí znovu získalo nejvíc hlasů, 19,5 procenta, jenže tehdejší domácí partneři s ním odmítali jednat. Z Bratislavy tak vznikl příběh o tom, že státní peníze umí městu ztížit život, ale nedokážou přimět voliče, aby volili jinak.
Páka je podobná, město jiné
Rozdíly mezi oběma příběhy jsou zjevné. Bratislava potřebovala státní garance, protože sama na metro neměla. Praha má vlastní hotovost, takže páka je jiná než garance: podle toho, co zaznělo, jde o pravidla dělení daní a o ochotu státu přispívat na velké stavby.
Praha přitom nemá času nazbyt. Lídr STAN, který by metropoli měl převzít, chce dohodu o nové koalici uzavřít v listopadu, ANO do ní nepustí a se státem hodlá spolupracovat. Rozhodovat se bude o městském rozpočtu na příští rok, tedy přesně v době, kdy vláda zvažuje, komu dá a komu nedá.
Z Mečiarova příběhu plyne i nepříjemná věc: prohra u voleb hrozbu automaticky neukončí. Praha právě vybrala STAN, Spolu a Prahu sobě. Babiš se v Bratislavě narodil a pražský rozpočet teď ukáže, zda z rodného města odnesl i tuhle lekci.
